gbr/gbr_a.gif peruc/psef4_b.jpg peruc/psef4_c.jpg gbr/gbr_d.jpg peruc/psef4_e.jpg peruc/psef4_f.jpg gbr/gbr_g.jpg peruc/psef4_h.jpg peruc/psef4_i.jpg gbr/gbr_j.jpg peruc/psef4_k.jpg peruc/psef4_l.jpg

Vážení návštěvníci, dovolujeme si Vás přivítat na zámku Peruc. Nacházíte se v jeho jižním křídle v Pamětní síni Emila Filly, která zde byla zbudována v šedesátých letech a znovuotevřena v létě 1999.
Malíř, sochař, grafik a teoretik Emil Filla, který zde pobýval v letech 1947 - 1953 se narodil 4. dubna 1882 v Chropyni na Kroměřížsku. Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Brna, kde se svými třemi sourozenci Filla vyrůstal. Přestože Emil Filla již od útlého mládí rád a mnoho kreslil, vystudoval z vůle rodičů První českou vyšší obchodní školu v Brně. V Brně též nastoupil do zaměstnání jako pojišťovací úředník. Poté, co si našetřil potřebnou částku, přihlásil se Filla v roce 1903 k přijímacímu řízení na pražskou Akademii výtvarných umění, kam byl přijat do ateliéru profesora Františka Thieleho, později profesora Vlaho Bukovace. Ve školním ateliéru se sešel s dalšími významnými umělci české moderny, s Vincencem Benešem, Bohumilem Kubištou, Antonínem Procházkou, Otakarem Kubínem a dalšími.
Po ukončení studia se mladý umělec vydal v roce 1906 na cestu po galeriích Německa, Holandska, Francie, Itálie a Belgie. Důležitým mezníkem ve vývoji Fillovy tvorby, stejně jako ve vývoji českého moderního umění, bylo uspořádání dvou výstav Osmy v letech 1907 a 1908. Na první výstavě Osmy vystavil Filla známý obraz Čtenář Dostojevského. Roku 1909 je Emil Filla na základě expresivního obrazu Červené eso přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes, kde se podílel také na vydávání spolkového časopisu Volné směry. Roku 1911 však Filla z Mánesa vystoupil, aby spolu s dalšími malíři, architekty a literáty založil Skupinu výtvarných umělců, jež byla v teoretické i praktické rovině orientována především na kubismus. Skupina rozvíjela bohaté styky se zahraničními umělci, Filla se v Paříži stýkal například s Picassem, Braquem, Chagallem nebo Apollinairem.
Roku 1913 se Emil Filla oženil s Hanou Krejčí, dcerou profesora filozofie Františka Krejčího a sestrou skladatele Iši Krejčího. Roku 1914 pobývali v Paříži a po sarajevském atentátu zde zůstali, jelikož však jako rakouští občané nedostali ve Francii azyl museli Fillovi odjet do neutrální Belgie. Také Belgii byli brzy nuceni opustit a válku poté prožili v Holandsku. V roce 1915 nabídl Filla své služby T. G. Masarykovi, prostřednictvím E. Beneše navázal spojení s českým zahraničním odbojem a stal se členem tajné organizace Maffie. Po skončení války v roce 1918 byl Filla pověřen T. G. Masarykem k vykonávání práce tajemníka československého vyslanectví v Haagu. Rovněž po tvůrčí stránce bylo holandské období pro Fillu plodné, a to jak v projevu výtvarném tak teoretickém, jedním z hlavních motivů mu bylo zátiší. V poválečných letech se také s plnou silou začíná věnovat své velké vášni - sběratelství, ve své sbírce shromáždil mimo jiné zástupce čínského umění, holandského malířství a moravské lidové tvorby. Roku 1932 byla Fillovi uspořádána souborná výstava v Mánesu, představeno na ní bylo více než tři sta děl. Ve třicátých letech maloval Filla především figurální, lyrické a tvarově rozvolněné náměty, na které v druhé polovině dekády navázala historicky podmíněná témata. Oním zcela negativním podnětem byl nastupující fašismus, který nemohl nechat tak senzitivního člověka a umělce, jakým byl Emil Filla netečným. Do zápolení s hrozbou fašismu se Filla pustil nejen jako malíř, sochař a grafik, ale také jako teoretik a filozof. Jedno z děl Emila Filly z předválečných let v naší expozici je dokladem jeho boje proti krutosti a násilí. (Na trávníčku, na zeleném)
Za své protifašistické jednání byl Emil Filla hned 1. září 1939 zatčen a celou druhou světovou válku strávil v koncentračním táboře, několik dní v Dachau a mnoho let v Buchenwaldu. V těchto zlých letech, kdy nemohl malovat, mnoho četl a tajně se zabýval psaním, v Buchenwaldu vznikla například sbírka "Psí písně v Buchenwaldě" (viděli jste jí v 1. místnosti). Po svém návratu v květnu 1945 se Filla ještě dlouho vzpamatovával z prožité hrůzy, jeho zdraví bylo silně podlomeno především šesti prodělanými infarkty, byl proto nucen trávit většinu času na lůžku, a tak i jeho první poválečná tvorba byla omezena především na kresbu a grafiku. V roce 1945 byl jmenován profesorem monumentální malby na Vysoké škole umělecko- průmyslové v Praze, avšak pedagogické činnosti se již nemohl věnovat s plným nasazením. První poválečná výstava SVU Mánes byla věnována Fillově tvorbě z let 1938 - 1939.
Tvorba poválečného období, která tvoří značnou část děl představených zde na zámku, se ubírala především dvěma směry.
Prvním námětem, který je úzce spjat s pobytem v Peruci, je výtvarné zpracování krajin Českého středohoří. Při častých pobytech na zdejším zámku trávil Filla mnoho času v plenéru, vybíral si zajímavé pohledy do kraje a akvarelem nebo barevnou tuší přenášel svou vizi krajiny na panoramatické formáty obrazů. Krajinářstvím se však, zde v Českém středohoří, nezabýval poprvé, již v době studií maloval při svých cestách na rodnou Moravu tamní scenérie. Později se v holandském exilu zabýval studiem krajinářských mistrů - v roce 1959 pak vyšla kniha "Jan van Goyen [chojen]- Úvahy o krajinářství", sepsaná zde na Peruci. Při malování středohorských motivů Filla také hodně myslel na čínské umění, především na tušovou kresbu, kterou měl rád a kterou studoval a sbíral. Bez zajímavosti rovněž není, že právě Emil Filla přivedl do Českého středohoří fotografa Josefa Sudka, který zde vytvořil řadu fotografií. Josef Sudek také fotografoval Emila Fillu. Výše zmiňované obrazy krajin Českého středohoří jsou v současné expozici představeny dvěma zástupci, z nichž jeden jste právě viděli v předchozí místnosti a jeden uvidíte v místnosti poslední.
Nyní se nacházíme v místnosti, kde se setkávají Fillovy obrazy předválečné s těmi poválečnými, jejich společným jmenovatelem je především kubisticky orientované zpracování námětu, kterým je především figura, ale i zátiší. Na dvou předválečných malbách mužských postav můžeme pozorovat formální provedení blížící se primárnímu kubistickému tvarosloví. Dvě ženské postavy a zátiší z roku 1946 vykazují na druhou stranu poněkud rozvolněnější rukopis, ve kterém byla kubická složka obohacena o lyričtější tvary a výraznější barevnost.
Manželka Emila Filly, Hana Krejčí - Fillová, dcera univerzitního profesora filozofie, psychologie a logiky Františka Krejčího, se narodila 25. září 1890 v Novém Bydžově. Studovala na gymnáziu s výtvarným zaměřením, později navštěvovala přednášky na filozofické fakultě pražské univerzity. Malovala především zátiší, s nimiž se zúčastňovala i výstav SVU Mánes. Namalovala též řadu portrétů, hlavně svých příbuzných a přátel a podobně jako Filla se věnovala i krajinářské tématice. Svého manžela celý život podporovala a obdivovala jeho práci. Po Fillově smrti se zasloužila o otevření pamětní síně zde na zámku. Hana Fillová zemřela 10. března 1958.
Její tři zátiší můžete vidět zde a v následující chodbičce je umístěn jeden z jejích portrétních obrazů.
Jak již bylo řečeno v úvodu, roku 1947 bylo Fillovi vládou propůjčeno jižní křídlo na zdejším zámku, které se svou ženou využíval jako letní byt a ateliér až do své smrti. Filla zemřel při převozu do nemocnice 6. října 1953 v Praze.
V posledních dvou místnostech naší expozice si můžete prohlédnout druhý z převládajících námětů v tvorbě Emila Filly poválečných let: jedná se o malbu na motivy lidových písní. Stejně jako s krajinami, nesetkal se Filla v druhé polovině 40. let s tímto námětem poprvé. V době vrcholící fašistické hrozby, v roce 1939, se obracel k národní literatuře a folklóru. Namaloval tehdy několika obrazů na téma Erbenových balad a plátna, která námětově čerpají z českých a slovenských lidových písní jako je například obraz Na trávníčku na zeleném, který jste viděli na začátku prohlídky, ve Fillově pracovně.
Bezprostředně po svém návratu z německého lágru se k těmto motivům obracejícím se ke kulturní tradici národa vrátil, nejprve v grafických listech a kresbách a později, když mu to zdraví dovolilo, také na rozměrných plátnech a svitcích, které můžete vidět v této a následující místnosti. Nesnáze při volbě nejlepšího řešení námětu a kompozice pro každé téma lidové písně vyjádřil Filla v dopise svému příteli v roce 1951: "Nejtěžší je vytvořit si představu písně v jediném, nejvýznamnějším momentě, v jediném výjevu - to ostatní už jde snadněji. Potom přijde otázka přehrát každé gesto až do detailů a otázka příslušného terénu, stromů, skal a podobně. A potom, nakonec, gesto hrdiny či hrdinky, musí být psychologicky jednoznačné, tj. nejpřiléhavější." Plátna a především rozměrné svitky čerpají inspiraci jak ze známých folklórem naplněných děl Josefa Mánesa a Mikoláše Alše, tak hledají na druhé straně své vzory v čínském umění. Používají barevných tuší a v některých případech dokonce hedvábného podkladu. Moravské a slovenské lidové písně a balady, především pak ty se zbojnickou či milostnou tématikou námětově předurčily obsah více než tří desítek svitků, které vznikaly v letech 1948 - 1951.

peruc/menu_filla.jpg peruc/menu_peruc_filla.jpg menu/menu_a_no_srnky.jpg