Noirs | Michal Škoda

CS

V tematické výstavě NOIRS vstupuje Michal Škoda do tvůrčího dialogu s unikátním interiérem lounské galerie od architekta Emila Přikryla. Škoda zde umísťuje svá sochařská díla doslova dovnitř svébytného a geniálního architektonického prostoru, což pro něj představuje poctu a vrcholné naplnění několika z jeho tvůrčích i výstavních principů. Výstava je tak nejen poctou architektuře jako místu pro člověka, ale zejména této konkrétní architektuře jako místu pro umění. Michal Škoda zároveň v Galerii Benedikta Rejta slaví své výstavní jubileum, a to svou 70. samostatnou výstavu.

Pro Škodovu tvorbu je charakteristický komplexní vztah k prostoru – permanentní dialog mezi autorem, prostorem a materiálem. V nejnovější vystavené kolekci černých objektů "Bez názvu" (2023–2025) pokračuje ve vizualizaci svých prožitků architektury, vztahů a atmosféry specifických míst. Monochromatické, redukované objekty, označované jako „abstraktní prostorové koláže“, introspektivně reagují na vnímání a vizuální priority autora, jsou však emotivně a narativně neutrální – čímž podporují autonomní a individuální projekci disponovaného diváka. Díla, realizovaná v černé hmotě s geometrickým tvaroslovím, vyzývají návštěvníky, aby uvažovali o formě jako takové, nezávislé na konkrétním kontextu.

"Prostor a člověk je mým hlavním tématem, které je spojeno s mnoha otázkami týkajících se naší existence. Zajímají mne především tři momenty – vztahy, vnímání a prázdno. Snažím se vnímat každodennost, svět kolem sebe, pracuji ale i s historií, pamětí a důležitý je pro mne rovněž fenomén čas. Základem mé inspirace je místo, prožitek místa. Velký vliv na můj život a práci / což jsou neoddělitelné části / má architektura. Nejenže se mne jako každého jiného týká v každé vteřině života, ale je pro mne, dá se říci, každodenním tématem. Nezajímá mne však architektura především z pozice stavění, ale z pozice toho, co je pro mne na architektuře nejdůležitější a to je vytváření místa pro člověka. Zároveň je pro mne velice důležitý vztah mezi architekturou a přírodou. Pracuji s jazykem geometrie, která však není mým cílem, nýbrž prostředkem vyjádření.

Vnímám svět, život, komunikuji s okolím, prostředím, kde se ocitám. Vše v sobě zpracovávám a svojí prací se pak snažím komunikovat zpátky se světem. Moje práce je zhmotněním vnitřních pocitů, myšlenek, emocí. Nacházím mnoho odkazů jak v každodenním životě, tak v paměti, historii. To vše je de facto určitá přeměna nehmotného v hmotné. Věnuji se objektům, malbě a hlavně kresbě, ale také autorským knihám. Největší hloubku nacházím v obyčejnosti, jednoduchosti, strohosti. Zajímá mne hledání řádu, krása z duchovního hlediska. Mým velkým tématem je již zmiňované "prázdno" – vymezení a vztahy – týkající se "mezi – in between" slovy, lidmi, objekty, hranicemi, interval, průnik místa a času, vztahy předmětů, kontextů – Prázdno jako počátek, bytí, ne prázdno z pohledu jakékoliv nicoty, nýbrž prázdno, jako místo naplněné duchem, prázdno, jako prostor k naplnění…" (M. Škoda)

Název výstavy NOIRS je převzatým termínem. Škoda černou používá jako materiální substanci. Černá má u něj architektonickou čistotu (hladká, hmotná), je nástrojem soustředění, kontemplace, řádu. Nejde o expresi, ale o utlumení, disciplínu a mentální prostor. Objekt/kresba je prostorovou referencí vnitřní architektury myšlení. Černá není pouhou barvou – je nástrojem myšlení a introspekce. Díla vybízejí diváka ke zpomalení, k vnímání jemných nuancí. Nejde o černou jako negaci, ale jako prostor plný možností. Černá není technicky považována za barvu – je to ne-barva. Zároveň však obsahuje všechny ostatní barvy spektra, čímž je nasycena a zakládá to její diverzitu a komplexnost. Obsahuje všechno, ale neukazuje nic. Použití černé a monochromní malby má v evropském, asijském i americkém umění významnou tradici. Ve 20. století pak „černá malba“ patří k základním kamenům čisté abstrakce. Škodovy objekty jsou od počátku vytvářeny v intenzivní černi, která zde není v kontrastu s ničím jiným – nejde o nedostatek světla nebo světelnosti. Jde o konceptuální, nikoli symbolické použití. Černá není nositelkou explicitního významu a má schopnost odolávat výkladu. Čistá abstrakce nevychází vstříc interpretaci. Tma/vá vybízí k introspekci, vyžaduje od diváka intenzivní napojení a napomáhá kontemplativním zážitkům.

Kurátorka: Silvia L. Čúzyová

Michal Škoda (*1962, Tábor, ČR) je výraznou osobností současného českého umění. Pohybuje se mezi médii kresby, objektu, instalace, fotografie a autorské knihy. Jeho tvorbu spojuje uvažování o prostoru, architektuře, paměti místa, tichu a pozitivním prázdnu. Typické pro Škodu je radikální zjednodušení výrazových prostředků – často pracuje s černobílou škálou, geometrií, redukcí a rytmem. V jeho dílech se nejedná o narativ, ale o strukturu vnímání a prožívání prostoru. Abstrakce v jeho pojetí má sílu, která odolává zjednodušení a zve k hlubšímu setkání – se sebou samým i s tím, co běžně přehlížíme. Škodova výstavní činnost je od 90. let rozsáhlá a zahrnuje významné projekty v předních českých galeriích (z aktivity posledních let vybíráme: Galerie Kubík – Litomyšl; GASK – Kutná Hora; GHMP – Zámek Trója, Praha; Fait Gallery, Brno; Galerie Dům, Broumov; Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Kvalitář Gallery, Praha) i v zahraničních galeriích, jako jsou Galerie Stadtpark – Krems (Rakousko), Concept Space; AIS Gallery– Shibukawa; Kenakian – Saga (Japonsko) a mnohé další. Od roku 1998 zároveň kurátorsky vede Galerii současného umění a architektury v Českých Budějovicích, kde systematicky představuje současné české i zahraniční umění a v neposlední řadě také současnou architekturu.

Klíčové výstavy MŠ a SČ:
„Prolínání“, Fait Gallery, Brno (2024)
„Topografie samoty“, Telegraph Gallery, Olomouc (2023)
„Stopy“, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou (2022)
„Priestorová introspekcia“, Galéria 19, Stredoeurópsky dom fotografie a České centrum Bratislava – v rámci Měsíce fotografie 2021 (2021)
„Přes vrstvy každodennosti“, Sophistica Gallery, Praha (2020)

Silvia L. Čúzyová (*1981, Piešťany, SR) je historička umění, kurátorka a pedagožka. Vystudovala dějiny umění a kultury na Trnavské univerzitě a doktorát získala na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde také v letech 2009–2017 vedla Galerii Medium. V současnosti působí jako odborná asistentka na Katedře teorie Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Kurátorsky se zaměřuje především na současné umění a fotografii s intermediálními přesahy. Spolupracovala s řadou etablovaných i začínajících autorů a autorek na výstavách, které ukazují schopnost číst jazyk současného umění a přetavit jej do výstavního formátu, který je intelektuálně přesvědčivý i vizuálně silný. Čúzyová jako kurátorka začíná se Škodou spolupracovat naplno v rámci autorových výstav, které nejprve poukazují na určité tematické výseky jeho tvorby, a postupem času vytvářejí bilancující, robustnější výstavy. Jejich společné projekty představují konceptuální průřezy, které umožňují uvažovat o vývoji, proměnách i kontinuitě Škodovy tvůrčí praxe. Pro publikum i instituce je tato kolaborace zdrojem výstav, které nezůstávají pouze v oblasti formální, ale kladou důraz na hlubší rozměry: paměť, prostor, čas, materiál a subjektivitu.

EN

In the thematic exhibition NOIRS, Michal Škoda engages in a creative dialogue with the unique interior of the Louny gallery, designed by architect Emil Přikryl. Škoda places his sculptural works quite literally inside this distinctive and ingenious architectural space, which for him represents both a tribute and a culmination of several of his creative and exhibition principles. The exhibition thus becomes not only a homage to architecture as a space for human existence but, above all, to this specific architecture as a space for art. At the same time, the exhibition at the Benedikt Rejt Gallery marks Škoda’s seventieth solo exhibition, underscoring his long-standing and consistent artistic practice. A defining feature of Škoda’s work is his complex relationship to space—a continuous dialogue between the artist, the environment, and material. In his most recent series of black objects, Untitled (2023–2025), he continues to visualise his perceptions of architecture, spatial relationships, and the atmosphere of specific places. These monochromatic, reductive works—often referred to as “abstract spatial collages”—constitute introspective responses to the artist’s perception and visual priorities, while remaining emotionally and narratively neutral. In this way, they encourage the autonomous and individual projection of the receptive viewer. Created from black material and characterised by geometric vocabulary, the objects invite contemplation of form as such—independent of any particular context.

“Space and humans are my main subjects, linked to numerous questions concerning our existence. I am primarily interested in three aspects—relationships, perception, and emptiness. I strive to perceive everydayness, the world around me; yet I also work with history, memory, and the phenomenon of time, which is equally essential to me. My inspiration always stems from a place, from the experience of a place. Architecture has had a profound influence on my life and work—two inseparable parts. It concerns me, as it does everyone, every second of life, but for me, it is also a constant topic. I am not drawn to architecture primarily from the perspective of construction, but from that of what I find most important in it: the creation of a place for human beings. Equally vital to me is the relationship between architecture and nature. I work with the language of geometry, which is not an end in itself, but a means of expression.

I perceive the world and life, and I communicate with the surroundings and environments in which I find myself. I process all of this internally and then seek to communicate back to the world through my work. My art is a materialisation of inner feelings, thoughts, and emotions. I find many references in everyday life, memory, and history—all of which represent, in essence, a transformation of the immaterial into the material. I work with objects, painting, and above all, drawing, as well as with artists’ books. I find the most incredible depth in ordinariness, simplicity, and austerity. I am interested in the search for order and beauty from a spiritual perspective. One of my central themes is the already mentioned ‘emptiness’—its definition and relationships concerning the in-between, between words, people, objects, boundaries, intervals, the intersections of place and time, and the relations between objects and contexts. Emptiness as beginning, as being—not emptiness in the sense of nothingness, but emptiness as a space filled with spirit, emptiness as a space awaiting fulfilment...”

— M. Škoda

The title NOIRS is a borrowed term. Škoda uses black as a material substance. In his work, black possesses architectural purity—smooth, corporeal, and tangible. It is a tool of concentration, contemplation, and order. It is not a medium of expression but of restraint, discipline, and mental space. Each object or drawing serves as a spatial reference to the inner architecture of thought. Black is not merely a colour—it is an instrument of thinking and introspection. The works invite the viewer to slow down and to perceive subtle nuances. Here, black is not a negation but a space of possibilities. Technically, black is considered a non-colour, yet it contains all other colours of the spectrum, thus becoming dense, complex, and diverse. It contains everything, yet reveals nothing. The use of black and monochrome painting holds a profound tradition across European, Asian, and American art. In the 20th century, the “black painting” became one of the cornerstones of pure abstraction. Škoda’s objects have always been created in deep, concentrated black—one that is not contrasted with anything else. It is not the absence of light or luminosity; rather, it represents a conceptual, not symbolic, application. Black carries no explicit meaning and resists interpretation. Pure abstraction does not seek to be read—it requires an inward gaze. Darkness invites introspection; it demands the viewer’s heightened attention and fosters a contemplative experience.

Curated by: Silvia L. Čúzyová

Michal Škoda (b. 1962, Tábor, Czech Republic) is a prominent figure in contemporary Czech art. His practice spans various media, including drawing, object, installation, photography, and artist’s books. A consistent reflection on space, architecture, the memory of place, silence, and the notion of positive emptiness unifies his work. Characteristic of Škoda’s approach is a radical simplification of form—he often works with a black-and-white palette, geometry, reduction, and rhythm. His works do not narrate stories; instead, they articulate structures of perception and experience. In Škoda’s conception, abstraction possesses a force that resists simplification and invites a deeper encounter—both with oneself and with what is usually overlooked. Since the 1990s, Škoda has exhibited extensively, with major solo projects in leading Czech institutions, including Galerie Kubík (Litomyšl), GASK (Kutná Hora), GHMP – Troja Château (Prague), Fait Gallery (Brno), Galerie Dům (Broumov), Alšova jihočeská galerie (Hluboká nad Vltavou), and Kvalitář Gallery (Prague), among others. His international exhibitions include Galerie Stadtpark (Krems, Austria), Concept Space, AIS Gallery (Shibukawa), and Kenakian (Saga, Japan), among others. Since 1998, he has also served as curator and director of the Gallery of Contemporary Art and Architecture in České Budějovice, where he presents a systematic program of contemporary Czech and international art, as well as current architectural discourse.

Selected exhibitions (MŠ and SČ):

• Prolínání (Interpenetrations), Fait Gallery, Brno (2024)
• Topografie samoty (Topography of Solitude), Telegraph Gallery, Olomouc (2023)
• Stopy (Traces), Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou (2022)
• Priestorová introspekcia (Spatial Introspection), Galéria 19, Central European House of Photography, and Czech Centre Bratislava – as part of Month of Photography (2021)
• Přes vrstvy každodennosti (Through the Layers of Everydayness), Sophistica Gallery, Prague (2020)

Silvia L. Čúzyová (b. 1981, Piešťany, Slovakia) is an art historian, curator, and educator. She studied Art History and Culture at Trnava University. She earned her PhD at the Academy of Fine Arts and Design in Bratislava, where she also served as the director of Gallery Medium from 2009 to 2017. She currently serves as an Assistant Professor in the Department of Theory at the same institution. Her curatorial focus is on contemporary art and photography, with an emphasis on intermedia overlaps. She has collaborated with numerous established and emerging artists on exhibitions that demonstrate a capacity to interpret the language of contemporary art and to translate it into exhibition formats that are both intellectually compelling and visually powerful. Čúzyová’s collaboration with Škoda has evolved into a sustained partnership, beginning with exhibitions that highlighted thematic aspects of his work and gradually developing into more comprehensive, retrospective presentations. Their joint projects form conceptual cross-sections that allow reflection on the development, transformations, and continuity of Škoda’s creative practice. For both the public and institutions, this collaboration results in exhibitions that move beyond formal exploration, emphasising deeper dimensions—memory, space, time, material, and subjectivity.

Autor fotografií: Filip Trubač