JOSEF ŠIMŮNEK 100

JOSEF ŠIMŮNEK 100

Stoleté výročí narození Josefa Šimůnka nabízí příležitost znovu si uvědomit, jak výrazně může jeden člověk ovlivnit podobu kulturního života celého regionu. Šimůnkova práce a umělecká tvorba se od začátku přirozeně týkala Loun, krajiny i lidí kolem něj. Patřil k těm osobnostem, které umějí proměnit charakter města i jeho vztah k vlastnímu kulturnímu dědictví.

V šedesátých letech se Josef Šimůnek zařadil společně s Josefem Hlaváčkem, Emilem Julišem, Janem Sekerou, Bořivojem Lůžkem a dalšími mezi klíčové osobnosti, které přinesly Lounům jejich kulturní rozkvět. Z jeho iniciativy se v rámci muzea, jehož byl dlouholetým ředitelem, začal v roce 1964 rodit ideový základ pozdější Galerie Benedikta Rejta. Šimůnek byl tím, kdo myšlenku galerie přetavil do konkrétních kroků: založil galerijní odbor, zajistil pro něj prostory i institucionální zázemí a vytvořil podmínky pro to, aby se nový projekt mohl plně rozvíjet. Není tedy náhodou, že je právě Josef Šimůnek často označován za institucionálního otce GBR.

Jako umělec se Šimůnek pohyboval mezi plastikou, grafikou, keramikou a užitým uměním. Jeho tvorba vyrůstala z hlubokého vztahu k materiálu, zejména ke dřevu, které pro něj představovalo řemeslnou výzvu, ale také zdroj hlubší inspirace. Fascinovala ho kresba letokruhů, organická logika tvaru i možnost spojovat přírodní strukturu s geometrickým řádem. Šimůnkův tvůrčí výraz  se v průběhu let přirozeně proměňoval společně s použitými náměty: od figurativních forem přes abstraktní kompozice až po konstruktivisticky laděné vertikály a strukturální objekty, které na konci 60. let patřily k progresivnějším projevům konkrétního umění v regionu. Vždy však zůstával přítomen jemný, smírný rytmus tvarů, tolik typický pro jeho pojetí světa.

Svou filozofií a tvorbou se Šimůnek proměnil z pouhého pozorovatele v tvůrcem prostoru, který ho obklopoval. Louny tak dodnes nesou jeho rukopis v plastikách, reliéfech i urbanistických gestech, ale také v méně viditelné, o to však trvalejší vrstvě: v péči o památky, ve vzdělaném publiku a v institucích, které dodnes rozvíjí jeho odkaz. Výstava připravená v GBR v rámci lounského výstavního projektu ke 100. výročí narození tohoto významného rodáka připomíná nejen rozsah Šimůnkovy vlastní umělecké tvorby, ale také jeho mimořádnou roli v budování místního kulturního prostředí. Jeho odkaz však dodnes nese jasnou stopu – v dílech, která vytvořil, i v institucích, jimž pomohl vyrůst. A stejně jako tvar, který po sobě zanechává sochař, je i tento odkaz pevný, srozumitelný a trvale přítomný.

Kurátorka Michaela Vávrová

 Foto: Barbora Kovářová