Adam Žufníček: Peripheral Motion Studies

Studio PRONA, Sladovnická 21, Louny

„Život není řada lamp rozestavených v pravidelných intervalech, život je světelná záře, poloprůsvitná obálka, která nás obklopuje od počátku až do konce vědomí,“ píše Virginia Woolf v eseji Moderní fikce z roku 1919 a artikuluje tak zásadní obrat v modernistickém diskurzu.

Umělec Adam Žufníček je dlouhodobě fascinován představami raného modernismu; často je cituje, remixuje a zkoumá, čímž vytváří paralelu ke své současnosti. Nyní vychází z přesvědčení o univerzálnosti rotace, detailně dekonstruuje pohyb a zaznamenává jej v abstraktních studiích, kterým následně dává konkrétní motivy a zasazuje je do krajiny. Ta se v Žufníčkových obrazech stává prostorem, kde vše rytmicky krouží, stopy se roztékají ve sněhu a vše rotuje.

Cyklistika je pro autora formou relaxace, opakovaným rytmickým pohybem, který umožňuje rozptýlení mysli. Kolo je pro něj prostředkem k procházení každodenních prostředí, především krajiny, jež strhává jeho pozornost a v níž dlouho setrvává. Vrací se na stejná místa a postupně zkoumá to, co je snadno přehlédnutelné, odsunuté na okraj, ať už vizuálně, nebo geograficky. „Periferní“ zde znamená spíše latentní: jde o oblasti, které běžně unikají soustředěnému pohledu, přesto však nesou intenzivní, byť subtilní dynamiku. Jsou to okraje polí, zapomenuté cesty či pásy trávy podél silnic, krajiny, které se odhalují skrze opakované a soustředěné pozorování.

Blízký je mu v tomto ohledu malíř František Hudeček a okruh Skupiny 42, kteří reflektovali každodenní, často přehlíženou realitu moderního prostředí. Hudeček zobrazoval především existenciální zkušenost člověka v městské krajině. Periferie města i krajiny jsou pro Žufníčka místy, kde se technické a organické propojují v dynamických konfiguracích. Kola strojů, orbitální pohyby planet i efemérní stopy v krajině se tak účastní téhož víření. Paralelu lze nalézt také v raně modernistické malbě, zejména v díle Ugo Giannattasio a Giacomo Balla, jehož obraz Dynamika psa na vodítku rozkládá pohyb do sekvence rytmických fragmentů a akcentuje rychlost.

Čistě geometrické kompozice, které Žufníček vytváří jako přípravné studie, slouží jako nástroj k pochopení a vizualizaci rotačních principů, jež redukuje do systému linií, os a kruhových polí. Tyto práce korespondují s lounskou tradicí geometrické abstrakce a konstruktivistických tendencí.

Rotace, motiv prostupující jeho práci v malbě i objektech, přesahuje individuální zkušenost a stává se kolektivní halucinací. V návaznosti na modernistický obrat, kdy se realita přestává chápat jako lineární sled událostí a začíná být vnímána jako proměnlivé kontinuum, které rozostřuje hranice mezi subjektem a prostředím. To se promítá i do kompozice obrazů, často organizovaných kolem středu plátna. Divák je vtahován přímo do centra, kde se vše rozptyluje, ztrácí pevné kontury a slévá se v jedno. Vrtící se dalmatin, holubi či čmeláci v situacích, které autor vědomě vyhledává, jemně narušují antropocentrickou perspektivu. Stávají se humorným kontrastem mezi lidskou touhou po velkých narativech a banální žitou realitou, v níž se každá stopa už v okamžiku svého vzniku začíná rozpouštět.

Kurátor: Kindred Haller

Výstava vznikla ve spolupráci s Kolektivem Opět:. 

Adresa: Studio PRONA, Sladovnická 21, Louny