MILOSLAV MOUCHA | CESTA | 10.12.2021 – 6.3.2022

Sérii výstav GBR v roce 2021 uzavře podzimní retrospektivní výstava díla MILOSLAVA MOUCHY (11.11. – 16.1.2021) , výtvarníka světového významu, který část svého života prožil ve Francii, kde působil jako profesor na École des Beaux-Arts v Besançonu, a tak je jeho dílo zastoupeno v několika francouzských muzeích moderního umění, včetně Musée National d’Art Moderne Centre Georges Pompidou v Paříži, ale také v Národní galerii v Praze a dalších našich významných institucích. Jeho dílo se přes symbolistní vliv (Zrzavý, Diviš, Preisler) postupně vyvíjelo ke konceptuální tvorbě, s níž se prosazuje v 70. letech jako umělec na francouzské scéně. Pak ale koncept překračuje, aby se ukotvil v geometrických formách (kruh, elipsa, čtverec, obdélník, linie) a posléze v krajině jako prostředku, jenž hovoří sám za sebe. Obsahovou inspiraci hledá Moucha v biblických textech, v Tóře a v Knize stvoření, v propojení mikrokosmu a makrokosmu, duchovního a materiálního světa a v posledku právě v krajině. Výstava tak jako 4. věta symfonie symbolicky shrnuje a završuje letošní program.

VODA | 23.3.2022 – 11.9.2022

Když jsem sníval u řeky, zasvětil jsem svou obraznost vodě, čiré zelené vodě, vodě, kterou se zelenají louky. Nedokážu usednout u potoka, aniž upadnu do hlubokého snění, aniž pocítím dávné štěstí… Nemusí to být potok u nás doma, voda u nás doma. Ze všech pramenů vyvěrá stejná vzpomínka.

Gaston Bachelard

Filosof a spisovatel Gaston Bachelard (1884–1962) ve své studii vydané pod titulem Voda a sny v Paříži roku 1942 rozvíjí představu vody jako živlu, disponujícího materializující obrazností. V substanci vody rozpoznává určitý druh niternosti, velmi odlišné od niternosti, jakou sugeruje „hloubka“ ohně nebo kamene. Tato proměnlivá a materializující substance je v ohnisku zájmu hlavního výstavního projektu VODA Galerie Benedikta Rejta v roce 2022.  Výstavu představíme ve všech čtyřech patrech galerie na rozloze 1500 m2 a na vstupním roštu. Klasický rozměr tematické výstavy rozšiřujeme sice specific instalacemi i mezioborovým směrem do oblasti vědy.

MONIKA IMMROVÁ | sochy

Dvě hlavní výstavní patra budou po dva měsíce patřit výrazné osobnosti českého současného sochařství střední generace Monice Immrové (1970). Galerie Benedikta Rejta tak splácí dluh významné lounské rodačce. Výstava minimalistickým přístupem představí dílo Moniky Immrové, její přístupy k materii, objemu, ploše, prostoru, světlu, kánonu.

Monika Immrová patří k druhu tvůrce, jenž i přes současné umělecké tendence přiklánějící se k virtuálním postupům obrací svoji pozornost k materiálu a ruční práci, tedy zdánlivě zpět. Takové směřování je však zpátečnické pouze zdánlivě, naše zrychlená a svým způsobem šílená přechodová doba pro zdravé přežití vyžaduje ukotvení. Jako lidé chtě nechtě vězíme ve hmotě a jen tak z ní ještě nevyjdeme. Postoj umělce, pro něhož je vztah k materii, definovanému tvaru a archaickým podstatám klíčový, je tedy zároveň symptomatický a aktuální. 

PAVEL NÁDVORNÍK | fotografie

Pavel Nádvorník, jeden z hybatelů revolučního dění na pražské FAMU a spoluzakladatel družstva Radost, který předčasně zemřel v roce 1994 v pouhých dvaatřiceti letech, byl i výjimečným fotografem neotřelých témat. Jeho cykly o romské sexuální subkultuře, prostředí předrevolučních kotelen či o prvních porevolučních volbách dodnes překvapují svojí důsledností i pronikavostí. K jeho nedožitým šedesátinám Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Ateliér Josefa Sudka a Uměleckoprůmyslové museum v Praze společně prezentují první zevrubnější průřez jeho fotografickým, filmovým i nakladatelským dílem. 

V lounské Galerii Benedikta Rejta, která spravuje podstatnou část Nádvorníkovy pozůstalosti, jsou k vidění cykly Romové a Kluci z konce 80. let a cyklus Krajiny, vznikající počátkem let devadesátých.

KONSTRUKTIVNÍ TENDENCE | výstava ze sbírek galerie | 15.12.2022 – 16.4.2023

Galerie Benedikta Rejta se výstavou Konstruktivní tendence vrací k výraznému fenoménu v umění šedesátých let 20. století. Díla dvaceti českých a zahraničních tvůrců ze sbírek lounské galerie představují to nejlepší z vrcholného období konstruktivně orientované tvorby, tedy období vymezené přibližně roky 1964–1973. Mezi zastoupenými umělci nechybí Zdeněk Sýkora, Karel Malich, Hugo Demartini, Jiří Kolář, Stanislav Kolíbal, Vladislav Mirvald nebo Milan Dobeš. Zahraniční tvorbu zastupují mj. Bridget Rileyová, Victor Vasarely, Getulio Alviani nebo François Morellet. 

Dvě výstavní patra po čtyři měsíce patří hlavnímu těžišti sbírky Galerie Benedikta Rejta, jejímž prostřednictvím přibližují autoři výstavy význam lounského kulturního prostředí šedesátých let minulého století i mezinárodní přesahy působení jednotlivých osobností a Lounské galerie v čele s Janem Sekerou.